Jdi na obsah Jdi na menu
 


Čerti na Helfenburku vědecky prokázáni

10. 3. 2009

Tisíc kilometrů za českými čerty

Badatelská výprava, která se zabývá výskytem čertů v Čechách, vyjela 1. června roku 2004 ze Sudoměřic u Bechyně. Její koňské spřežení s formanským vozem překonalo v těchto dnech na cestě kolem Čech už více než sedm set kilometrů. Přinášíme zprávu o výpravě, tak jak ji podává její vedoucí, starší badatel Jaromír Štětina.
 
reklama

32vik08d ()Naše výprava se zabývá etologií českého čerta. Etologie, jako věda o chování živočišných druhů, nám totiž poskytuje skutečně široký rámec, v němž dokážeme rozjasnit rozsáhlé spektrum poznání něčeho tak neuvěřitelně neprozkoumaného a nepochopeného, jako je český čert.
I laik se jistě podiví, že ani velký Linné, který tak pečlivě pojmenoval třeba i nicotného pakomára ozdobného (Tendipes decorus) i ďábelského hlísta (Trichinella spinalis), nedokázal pojmenovat tak zásadní druh, jako je čert český. Jako by neexistoval.
Přemýšleli jsme, jak tuto mezeru ve vědění zaplnit. Velkým vzorem nám byl samotný Charles Darwin, který se neuzavřel v šeru pracoven, ale s plnou a mladistvou vědeckou vervou usedl v roce 1831 na palubu lodi Beagle, obeplul s ní svět a položil základy teorie o původu druhů.
Koráb jsme však v Čechách dost dobře nemohli použít, a proto jsme zvolili za dopravní prostředek koně a vůz s plachtou. Kůň je velmi vhodný k čertologickému výzkumu: má kopyta tak jako čert a taky si nekleká, když ulehá.

Výprava jako logistický problém
V přípravné fázi výpravy, která trvala několik let, se nám podařilo z literatury získat přibližně čtyři sta ďábelských příběhů, pověstí, záznamů, toponomických názvů (jen obcí Peklo je v Čechách 22). Když si je namalujete na mapu, zjistíte, že Čechy i Morava jsou prošpikovány čerty skrz naskrz, že je to skutečně země obecně velice ďábelská.
Bylo jasné, že bezprostředně, z autopsie, jak říkáme my badatelé, všechny lokality při výpravě nedokážeme navštívit, natož pak prozkoumat. Proto jsme trasu výpravy zvolili kolem celých Čech tak, abychom přímo se spřežením mohli navštívit nejhlavnější ďábelské lokality a většinu ostatních pak byli schopni navštívit odbočkami a rozrážkami vlastními, nekoňskými silami.
Když jsme plán vytyčili a spočítali, vyrazila nám dech délka celé trasy: více než tisíc kilometrů. To při třech měsících znamenalo, že musíme ujet průměrně denně přes deset kilometrů.
První problém nastal, když hlavní logistik výpravy, kočí Lukáš Houdek, koupil pro výpravu dva klusáky, kobylku Revoluci a valacha Myslivce. Koňský handlíř se sice zapřísahal, že jsou koně na sebe zvyklí, opak však byl pravdou - zřejmě spolu v zápřahu nikdy nejezdili. Několikatýdenním tréninkem je však Lukáš sehrál do schopného páru. Lukáš nakonec vyřešil i řadu provozních problémů: od spolupráce s kamarády, kteří za námi přijíždějí koně překovat, přes vlastní přenosný elektrický ohradník pro koně do výběhu až po počáteční potíže s nocováním koní. Kůň je zvyklý na svou stáj a je citlivý na každodenní střídání prostředí. Trvalo to asi tak tři týdny, než si koně nakonec zvykli a stalo se z nich cikánské spřežení.
Dnes, po dvou měsících, kdy už máme za sebou zhruba sedm set kilometrů, jsou schopni spát i v nepohodě ve výběhu a dobrodiní maštale jim občas poskytují chápaví a laskaví koňáci a sedláci po cestě. Ještě nikdy se nám nestalo, že by nás někdo s prosbou o stáj poslal k šípku. Lidé od koní jsou svérázný a velkorysý lidský druh.
Vůz sám vzniknul přebudováním starého valníku, opatřili jsme jej plachtou, brzdami ze staré škodovky a zbrusu novým kozlíkem. Je základnou, která veze vše potřebné a v táboře slouží jako bytelná opěra pro naše cirkusové šapitó. Přes vůz vždy přetáhneme plachtu o rozměrech 10x8 metrů, vypneme na lanech, čímž vznikne obrovský prostor pro spaní, vaření, práci i přijímání hostí, kterých je každý týden přehršel. Jsme totiž lidé společenští. Nejvíce si ceníme spolupráce s lokálními badateli čertology, kteří nás po cestě oslovují a s nimiž se vzájemně dělíme o výsledky svých bádání v oboru. Vzdáváme hold kantorům, farářům, kastelánům, babkám písmářkám, kronikářům a všem, kteří nedali českým čertům upadnout v zapomenutí. Dovolil bych si kolegy odborníky upozornit, že řadu našich výsledků naleznou na naší internetové stránce http://www.certi.tiscali.cz.

Metodika vědecké práce
Pamětlivi I. P. Pavlova jsme za základ naší badatelské práce zvolili experiment a rekonstrukci. Většina dávných čertích příběhů v Čechách je zahalena hávem rozkošného tajemna, jak jej vytvořili pábitelé jako Václav Hájek z Libočan či Bohuslav Balbín. Poezie je však jedna věc a vědecká přesnost věc druhá. Často je třeba oddělovat zrno od plev. Posloužím několika příklady:
Na hradě Helfenburk kdysi hrával dudák Jíra z Předslavic čertům. Přivezli jsme na hradní nádvoří Martina Matějku, jednoho z nejlepších dnešních dudáků. U vatry o půlnoci rozezněl svůj čertovský nástroj. Ano: náš předpoklad, že si čerti vzpomenou, jak jim před staletími Jíra hrál, se splnil. Několik minut půlnoci naši koně výrazně zneklidněli. Domníváme se, že tento důkaz o tom, že čerti na Helfenburku stále žijí, je postačující.
Stejně precizně jsme řešili spor švihovských a rabských o to, zda čert vzal do pekla pána Půtu Švihovského na Švihově či na Rabí. Odhalili jsme záměr významné připravené ofenzívy čertů proti klášteru v Kladrubech ze západu z Přimdy a z jihu ze Starého Herštejna. Svým rozsahem připomínala někdejší útok Japonců na Pearl Harbour. Tuto operaci ďáblovi překazil kohout.
Ve Žluticích jsme ďábla nalákali na vůni kovářky. Kdysi se s ní totiž čert scházel ve zdejších středověkých sklepeních. Jako médium zde posloužila slečna Mařenka ze žlutické pošty, která s námi v převlečení za bájnou nevěrnici do sklepení v noci vstoupila. Pokus byl ověnčen senzačním úspěchem. Když si Mařenka kovářka rozepnula knoflíček u živůtku, zhasly náhle všechny svíce.
Nocovali jsme jako Karel Hynek Mácha v podzemí pod gotickou kaplí na hradě Houska, kde je nejslavnější český vchod do Pekla. Prověřovali jsme případ jizerskohorského Fausta doktora Josefa Kittla, na Zebíně u Jičína jsme zjistili, že se čert pohybuje rychlostí 98,63 km/hod. Ve Strakonicích v kostele sv. Prokopa jsme starou povídačku o tom, že mši svatou ruší melodie dud uložených za oltářem, rozbili na padrť. Nejsou to pekelné Švandovy dudy, nýbrž sem vždy doléhal zvuk ryčné muziky, vyhrávající pod hradem v někdejší proslavené hospodě Na blátě. Atd., atd.
Samozřejmě, že usilovně dbáme, abychom i při vší invenčnosti svých výzkumů nepodlehli ďábelskému mámení, které pokouší každého vědce - to jest zamilovat se do své vlastní hypotézy a ztratit soudnost.

Ďábelská mámení
Podávám tuto zprávu a pokouším se shrnout prozatímně ve dvou třetinách výpravy její hlavní přínosy:
Teprve posledních sto padesát let se jezdí rychle. Před tím se po tisíciletí člověk pohyboval pomalu. Zvolili jsme onu prastarou rychlost. Ta nám dala dokonale poznat, že Čechy jsou líbezná, zelená, nenapodobitelně laskavá krajina, v níž žijí lidi, které jen tak nějaká ďáblovina hned tak nerozhází.
Oni totiž ďáblové nestraší na starých hradech, ale dole pod nimi, v lidských příbytcích a taky v lidských duších. Mnohem silnější například než čert v Čertově věži na Bezdězu je ďábel skrytý v ruinách bývalých vojenských paneláků sovětských vojenských základen v lesích pod hradem. Horší než čert na Čertově jezeře jsou ďábelská mámení někdejších odpalovacích základen raket středního doletu v lesích nad Plzní. A co šílené rozpadající se stavby socialistických JZD, hyzdící české vesnice? Nebo lužní potoky svedené do betonových koryt...?
Zjistili jsme nezvratně, že čerti z Čech nezmizeli. Vzali jsme to na vědomí a stvrdili své smíření s tímto faktem praktickým činem: při bádání kolem Řípu, na jehož vrcholku zápolili kdysi sv. Jiří a čert v hodu do dálky, jsme našli oba vržené kameny. Jiřího kámen jsme našli ve Velvarech, čert dohodil jen do Chržína. Když jsme je porovnali, zjistili jsme, že do sebe přesně zapadají. I uchopili jsme je, odnesli zpět na vrchol Řípu a uložili k jiřské rotundě. Dosáhli jsme toho, o co má člověk usilovat každý den - dosáhli jsme rovnováhy dobra a zla.

Nechci milovat válku
Rozhovor s Jaromírem Štětinou
32vik09 ()Už patnáct let pracuje Jaromír Štětina jako válečný reportér. Během těch roků prošel více než dvaceti válečnými konflikty. A najednou změna: vydává se po stopách čertů v Čechách...

Je v tom snad nějaká skrytá symbolika, která nám uniká?
Vůbec žádná symbolika. Samozřejmě války a zabíjení jsou věci pekelné, ale my v cestě kolem Čech hledáme něco úplně jiného: radost z putování, potěšení z krajiny...

Přesto: znamená vaše čertovská výprava nějakou výhybku ve vašem životě? Konec putování do válek?
Nedovedu odpovědět přesně. Po takové době trmácení se mezi revolucemi, válkami a všemi těmi kataklyzmaty se člověk musí nutně změnit... Potřebuju oddych. Za patnáct let jsem žádný pořádný neměl. Začínám tušit, že je čas toho alespoň na nějakou dobu nechat.

Máte pocit toho, čemu se říká efekt vyhoření?
Vůbec ne. Spíš pocit lehké melancholie nad nenapravitelností světa. Přestávku potřebuju ne kvůli ohavnosti války, ne proto, že by se mi náhle zprotivila. Stal se mi mnohem větší malér: začal jsem válku milovat. Není to žádná novinka, stalo se to i mnohem větším a silnějším borcům. Válka totiž, přestože je hnusná a zlá, je geniální dodavatelkou dramat. Sype z rukávu tolik lidských příběhů, že ji novináři, spisovatelé nebo filmoví dokumentaristé a fotografové začínají považovat za nutnou podmínku své profesionální existence. Najednou poznají, že se jim bez ní špatně sděluje. A to je okamžik, kdy je potřeba přestat. Nikoliv ve chvíli nejhlubšího znechucení válkou.

Už jste dva měsíce na cestě. Má na vás vaše koňská výprava nějaký rehabilitační účin?
Vzpomeňte si na velkého kampského klasika, který často hovořil o očistných vlnách srandy. Po cestě se v ní koupeme. A taky se tiše díváme kolem sebe přes koňské zadky a cítíme pokoru. To je ta nejlepší hipoterapie.
(red)

 

Výprava za českými čerty
(Stejnojmenný seriál bude vysílat Česká televize od ledna příštího roku)
1. Zámek Kratochvíle Zde každou noc oře čert s Jakubem Krčínem stoku zvanou Krčínka.
2. Hrad Helfenburk Dudák Jíra z Předslavic zde hrál v noci čertům k tanci.
3. Čertova stěna u Vyššího Brodu a klášter Sázava Sv. Prokop oral s čertem u Sázavy, čert uprchl na Vltavu, aby se pomstil na vyšebrodském klášteře.
4. Strakonice Strakonický dudák hrál čertům v pekle.
5. Rabí, Švihov, Hejná Pana Půtu Švihovského odnesl čert do pekla.
6. Lužany Zde se na vrchu Taneček propadla hospoda i s Káčou.
7. Klášter Kladruby Soustředěný pokus čertů o zničení kláštera.
8. Žlutice Ve sklepeních pod městem se scházel čert s nevěrnou kovářkou.
9. Žatec Čert se vetřel do kapucínského kláštera jako kuchař.
10. Říp Čert a sv. Jiří soutěžili, kdo dál z Řípu dohodí.
11. Hrad Houska Nejslavnější český vchod do pekla.
12. Bezděz Čert soutěží s panenkou Marií, kdo postaví vyšší kopec.
13. Krásná v Jizerských horách Faustovský příběh zázračného lékaře.
14. Zebín Čert závodí v běhu s chasníkem Václavem.
15. Bílá Třemešná, Sv. Jan pod Skalou Jak sv. Jana pokoušel ďábel.
16. Žampach, Landšperk Čert stavěl viadukt mezi dvěma hrady.
17. Hrad Svojanov Čert nechtěl pustit Cyrila a Metoděje do Čech.
18. Polná Proč si čert neodnesl zlého správce Khauce.
19. Novosedly nad Nežárkou Čert zde odpočíval cestou z Vatikánu.
20. Červená Lhota Dívka se zřekla víry. Čert ji za to potrestal.
21. Třeboň, Křepenice Jakub Krčín a čert.

32vik06 ()
Stoupání na hrad Houska, snad nejvýznamnější čertovskou lokalitu Čech.


32vik07a ()
Hrad Frýdštejn. Tady podepsal smlouvu s ďáblem dr. Josef Kittel, jizerskohorský Faust. (nahoře) Na Bezdězu bydlí čert na věži u vchodu do hradu. Zjistili jsme, že neplatí daně, není přihlášen, nebyl u voleb. Jako správní občané jsme oznámili na policejní stanici v Doksech své podezření na trestný čin. Odkud má ten často zmiňovaný poklad, aha?


32vik08b ()
Tábořiště na hradě Helfenburk u Bavorova. Tady byla poprvé prokázána výpravou přítomnost čerta.


32vik10a ()
Badatelé František Sláma a Josef Capoušek odnášejí kámen zla a kámen dobra zpět na Říp. Oba kameny vržené z Řípu, i ten čertův, i ten sv. Jiří do sebe přesně zapadají. Je to snad náhoda?
32vik10b ()

HN.IHNED.CZ
Autor/ři: Jaromír Štětina