Jdi na obsah Jdi na menu
 


O nehodném purkrabím

6. 3. 2009

O nehodném purkrabím

 

   Po husitských válkách za vlády Oldřicha II. byl purkrabím na Helfenburku Jaroslav Žákavec z Katan. Člověk to byl nedobrý. Poddané dřel z kůže,se sousedy se přel a kde mohl, tam se svými zbrojnoši škodil.

  O panství a hrad se příliš nestaral.Hlavní jeho starostí bylo hromadění peněz.Také jeho podřízení písaři, porybní a hajní, věrni příklady svého pána, se nechovali jinak. Jednou v podvečer seděl nehodný purkrabí ve velké síni a přemítal jak by ještě více peněz z poddaných vydřel.

  Tu se před ním z ničeho nic objevil černě oděný pán. Pozdravil a povídá: " Pane purkrabí, nedobře činíš. Poddané okrádáš, se sousedy se vadíš, o hrad se nestaráš a jen na svůj prospěch hledíš. Věz,budeš li takto dál pokračovat, trest tě nemine."  

 

  Purkrabí na něj nevěřícně hleděl, ale pak ho popadla zlost a spustil:Co si to dovoluješ, chlape, mě budeš poučovat, co mám dělat. "Kliď se odsuď,nebo zavolám stráže a nechám tě z hradu vymrskat jako psa." Příchozí se však hrozeb nezalekl a klidně odvětil. "Nebojím se tvých hrozeb purkrabí, ještě se spolu setkáme a ujišťuji tě, že to setkání nebude pro tebe radostné." Nežli stačil purkrabí něco říci, byl příchozí ten tam.

   Purkrabí si potřel oči a mávl rukou. To se mi snad zdálo. Určitě to bude z toho nedobrého vína, co mi stará kuchařka přinesla.

 Tak plynul čas. Purkrabí dávno zapomněl na příhodu s nezvaným hostem.Měl jiné starosti.

 Nadcházel podzim a s ním den svatého Havla, kdy se od poddaných vybíral úrok.Do okolních vesnic vyslal své jízdní s písařem, aby ho vybrali.Výsledek byl však velmi hubený.Na poddaných nebylo co vzít.Rozmrzele seděl Žákavec nad malou hromádkou grošíků a přemítal. "Přece tak ubohou dávku nepošlu vladaři na Krumlov. Raděj si ji nechám a vladaři pošlu list." Zavolal písaře a nadiktoval mu dopis pro vladaře. Psal v něm: " Nemohu na poddaných žádného úroku dobýti ani jiné berně, neb jsou dohola odraní." Po husitských válkách to byla výmluva jistě pravdivá, ale až na to, že poddané neodírali husité, ale purkrabí sám.

 

  Nedůvěřivý vladař Oldřich II. se s listem purkrabího příliš nespokojil a neprodleně poslal na Helfenburk svého věrného úředníka, Matěje Višně z Větřního a jeho účetní.

 Komise na Helfenburku zjistila nedobré hospodaření pana purkrabího a ostatních úředníků hradových.Kteří místo toho, aby plnili měšec vladařův, hojně plnili měšečky své. Zpráva o nedobrém hospodaření purkrabího velmi rozezlila pana Oldřicha a následoval trest.

  Ozbrojená eskorta z Krumlova si přímo na Helfenburk přijela pro nehodného purkrabího a v železech ho odvezla do krumlovského žaláře. V temné a studené kopce mohl bývalý purkrabí nerušeně přemýšlet o svých skutcích. Nic však netrvá věčně. Po mnoha měsících se přece jen vladař ustrnul a milého Žákavce z vězení propustil.Samozřejmě, že peníze, které bývalý purkrabí naskrblil, si ponechal. Tak opouštěl Jindřich Žákavec Krumlov pěšky a bez groše v kapse. Namířil si to rovnou na rodnou tvrz. Jak se tak ploužil lesní cestou, náhle se před ním objevil černě oděný pán. "Buď zdráv, pane Jindřichu," pravil, "jistě si vzpomeneš na naše setkání na Helfenburku. Slíbil jsem ti, že se ještě setkáme a proto jsem tady."

  Jak to dořekl, zmizel. Po dlouhých útrapách se konečně Žákavec doploužil na rodnou tvrz. Dlouho tam však nepobyl, za pár týdnů na to zemřel.

 Od té doby za temných nocí uslyšíte na Helfenburce rachot kamení a vzdechy. To duše nehodného purkrabího za dohledu čertů skládá spadané kamení z rozpadajících se zdí. Tak to bude na věky věků, dokud hrad Helfenburk bude stát.

   

  Navštívíte li Helfenburk, uvidíte u zbytků mohutných zdí úhledně naskládané kamení. Místní říkají, že je to práce pana Žákavce, který noc co noc musí pod dohledem místních čertů odpykávat své hříchy.   

 

autor : Ing. Luděk Hintnaus®