Jdi na obsah Jdi na menu
 


O hloupé Majdě

10. 8. 2011

O hloupaté Majdě

 

            V Koječíně, vesničce pod Helfenburkem, žila na jednom statku děvečka. Říkali jí Majda. Od rána do večera se točila kolem hospodářství. Když večer uléhala celá znavená v malé komůrce u stájí, snila
o tom, jak bude jednou bohatá a vezme si za muže pohledného chasníka z velkého statku.

            Jednou v zimě, když ve světnici draly ženské peří, přišla řeč i na čerty z Helfenburku. Stará kořenářka ze sousedství, začala o nich vyprávět: „ Oni nejsou tak zlí, jak se o čertech povídá. To ti
z Helfenburku jsou veselí a rádi pomohou potřebným. Chce-li však dotyčný s nimi mluvit, musí je napřed vyvolat. A to přesně podle popsaného postupu, který znám jenom já.“ Majda vše pozorně poslouchala a
v hlavě jí vzklíčila mylšenka. Druhého dne po práci vyhledala starou kořenářku, která o čertech povídala. Naléhala na ni a prosila, aby jí to zaklínadlo pověděla. Stará žena dlouho odmítala, ale nakonec se jí Majdy zželelo a pověděla jí jak to má udělat: „Za prvé, musíš pod hradem nasbírat vonné bylinky, usušit je a dát do třech plátěných pytlíčků. Čerti mají rádi bylinné čaje a tím si je nakloníš. Dál si musíš opatřit svěcenou křídu a až čert přiletí, musíš na podlaze udělat tou křídou kruh, aby si tě čert nemohl vzít
s sebou. A to nejdůležitější je správné zaklínadlo, které musíš přesně o půlnoci třikrát vyslovit.“ Zaklínadlo jí bába pošeptala do ucha, aby to nikdo neslyšel. Majda udělala vše co jí kořenářka řekla a čekala na vhodnou příležitost až bude na statku sama. A dočkala se. Na štědrý den se hospodář s celou rodinou a čeledí vypravil na půlnoční mši do kostela v Bavorově. Majda však zůstala doma. Vymluvila se: „Není mi dobře, jde na mě nějaká horkost. Zůstanu raději ve své komůrce ležet, abych zítra mohla jít do práce.“ Před půlnocí připravila vše potřebné. Na stůl postavila tři pytlíčky se sušenými bylinkami, svěcenou křídou udělala na podlaze kruh, do kterého si stoupla. Jakmile staré hodiny na stěně odbily půlnoc, třikrát vyslovila zaklínadlo, které jí pošeptala stará baba kořenářka. Sotva dořekla poslední větu zaklínadla, tu se rázem rozrazilo okénko v její světničce a dovnitř vletěl statný čert. Hned začal: „Copak žádáš moje děvenko, čím ti mohu pomoci?“ Majda s vytřeštěnýma očima koukala na čerta a nebyla schopna ze sebe vypravit ani slůvko. Čert kolem ní obcházel, ale nemohl k ní, protože stála uprostřed  kruhu označeným svěcenou křídou. Tak to trvalo chvíli, až Majda hrůzou omdlela a padla na podlahu. Čert ještě chvíli postál, pak znechuceně mávl rukou, sebral ze stolu pytlíčky se sušeným kořením, hodil za ně na stůl tři zlaťáky a odletěl otevřeným oknem zpět na Helfenburk. Ráno, když selka přišla vzbudit Majdu, našla jí v bezvědomí ležet na podlaze. Zavolala čeledína a společně jí uložili do postele. Hned poslala pro bádu kořenářku, aby se podívala co se s děvečkou stalo. Bába kořenářka sotva vstoupila do světničky, hned věděla kolik uhodilo. Nepozorovaně nohou smazal kruh ze svěcené křídy a hbitě schovala do fjertoušku tři zlaťáky, které ležely pohozené na stole. Majdu zběžně prohlédla. Nechala jí uvařit čaj
z kozlíku a ujistila selku: „ Za pár dní bude děvečka zase v pořádku, nemusíte se obávat.“ Majda se za pár dní skutečně uzdravila, ale byla nemluvná, celá zapšklá. Jednoho dne si zbalila svůj raneček dala hospodáři a selce S Pánem Bohem a ze služby odešla. Namířila si to rovnou k Vodňanům. Bohatý jirchář Zelenka právě sháněl služku pro svou domácnost a tak se Majda ocitla na novém místě. Paní domu si ji nemohla vynachválit. Děvče krev a mléko, zdvořilá a pracovitá. Také jirchářovic Václavovi se tuze líbila. A než uplynul rok s rokem, strojili u Zelenků svatbu. Z Majdy se stala mladá paní Zelenková. Jak by řekla bába kořenářka z Koječína, sedla si Majda pěkně do měkkého.

            A co na to dodat? Bylo to štěstí? Nebo možná, přeci jenom pomohl onen čert z Helfenburku?

Kdo ví?