Jdi na obsah Jdi na menu
 


Jak přišli skřítkové a čerti na Helfenburk

10. 8. 2011

O tom jak přišli na Helfenburk čerti a skřítkové

 

            V předchozích pohádkách jsme si vyprávěli o čertech a skřítcích z Helfenburku, ale ani jedenkrát jsme se nezmínili jak se na hradě ocitli. Musíme tuto chybu napravit. O tom jak přišli na Helfenburk čerti a skřítci bude vyprávět naše poslední pohádka

            Roku 1355 povolil samotný císař Karel IV. čtyřem bratrům z Rožmberka postavit na hoře Malošíně pevný hrad. Rožmberkové se zahájením stavby dlouho neotáleli a ještě téhož roku pověřili dva zkušené stavitele, pana Petra ze Záluží a Ladislava z Ústí s jejich stavební huť výstavbou nového hradu. Oba stavitelé neprodleně vypracovali podrobné plány hradu, vyměřili stavební místo a dvěstě dělníků, kameníků, zedníků a tesařů se pustilo do práce. Zanedlouho se k obloze vypínaly věže a cimbuří nového hradu. Zbýval ještě dokončit třípatrový hradní palác. V tom se však přestalo dílo dařit. Ještě
v nedokončených zdech se zničehož nic začaly objevovat trhliny, klenby hrozily zřícením a nezbylo nic jiného než-li stavbu zastavit. Oba stavitelé celou stavbu znovu proměřili, nechali zesílit zdivo a do malby nařídili přidat to nejlepší vápno z vodňanských vápenek. Ale ani toto opatření nepřineslo žádoucí účinek. Nové zdivo začalo po nějakém čase znovu praskat a klenby nebylo možno zaklenout. Oba stavitelé byli se svými znalostmi v koncích. Marně obcházeli stavbu, prohlíželi každý kousek zdiva, ale příčinu najít nemohli. Jednou v podvečer, když stavební ruch utichl a dělníci dávno odešli, obcházeli oba nešťastní stavitelé nedokončené dílo. Uvědomovali si, že nedokončíli stavbu hradu, Rožmberkové jim nevyplatí smluvenou odměnu a jejich stavební huť přijde na mizinu. Dělníkům nebudou moci vyplatit mzdu a jejich rodiny se ocitnou v bídě. Trudné myšlenky je provázely při jejich obchůzce, když se náhle před nimi objevila vysoká postava muže v černé kápi. Příchozí jim namířil přímo v ústrety. Zdvořile pozdravil a pravil: „Jsem jedním z čertů, kteří na tomto kopci odedávna přebývají. Víme dobře o vašich potížích, chtěl bych si o nich s vámi popovídat. Pojd´te si sednout a já vám povím proč nemůžete stavbu dokončit.“ Oba stavitelé nevěřícně zírali na čerta, ale nakonec po této výzvě usedli na jednu z hromad kamení. A čert začal vyprávět: „Ještě dávno než-li se Rožmberkové rozhodli na tomto místě vystavět pevný hrad, žili jsme zde spolu s našimi přáteli, skřítky a elfy. Pak jste přišli vy se svými dělníky. Skály jste vylámali, jeskyně zasypali, aby jste mohli postavit základy hradu. Okolní lesy byli vykáceny a elfové přišli o své stromy. Jak víte elfové bez stromů nemohou žít a tak odešli. Ale my zde zůstali. Sledovali jsme od počátku vaše úsilí a rozhodli jsme se, že uděláme vše proto, aby jste stavbu nikdy nedokončili. Chtěli jsme vás donutit odejít. Hrad by zůstal nedokončen a my bychom zde zůstali a žili nerušeně dál. Dlouho jsme se radili, ale pak jsme dospěli k závěru, zmaříme-li vaše dílo, Rožmberkové vám za vaši práci nezaplatí, a my na místo toho, abychom potrestali zpupné Rožmberky, potrestáme neviné lidi. To my nechceme. Rozhodli jsme se navrhnout vám řešení, které bude vyhovovat oběma stranám. Pod hradem nám ve skalách postavíte sklepení se vchodem tak, aby jej nikdo nikdy nenašel. V tom sklepení budeme se skřítky přebývat. My vám za to přestaneme kazit vaší práci. Souhlasíte?“ Oba stavitelé se nevěřícně na sebe podívali a téměř jednohlasně vyslovili svůj souhlas. Čert se usmál, oběma podal ruku na potvrzení jejich slibu a v tu ránu zmizel. Hned druhý den nařídili oba stavitelé svým dělníkům vyhloubit ve skále pod palácem rozsáhlé sklepení, jeho stropy zaklenout kameny a postavit do něj vchod tak, aby jej nepovolaný nikdy nenašel. Jakmile bylo sklepení pod palácem dokončeno, pustili se dělníci znovu do stavby paláce. Tentokrát se vše dařilo. Záhy bylo dokončeno třetí patro, tesaři postavili krov a hrad byl dokončen. Nový purkrabí Jaroslav Měřička z Vitějovic nešetřil chválou na dokončené dílo. Také nejstarší z Rožmberků Jošt byl se stavbou spokojen. Stavební huť pánů Petra a Ladislava dostala slíbenou odměnu a dělníci se vrátili domů. Jejich dílo přetrvalo staletí.

            Mnohé se od té doby změnilo. Rod Rožmberků dávno vymřel a hrad byl opuštěn. Jen skřítkové a čerti dál přebývají ve svém sklepení a dohlíží na okolí. Děje-li se na hradě nebo v okolí něco nedobrého, dají o sobě vědět. Dobrému pomohou a zlého potrestají.